Všichni občas vnímáme určitou míru nespokojenosti se sebou samými. Může se to projevovat různými, více či méně diskomfortními pocity. Tento diskomfort je důležitý. Je to signál, že je potřeba něco změnit. Často si ho ale nevšímáme nebo ho ignorujeme, protože nic měnit nechceme. Chování, které bychom mohli chtít změnit, nám totiž vždy něco přináší nebo v minulosti přinášelo.
Řekněme, že jsme například dlouhodobě nespokojení v práci nebo s naším životním stylem. Cítíme, jak nám to bere energii a přestože to má někdy světlé okamžiky, není to jednoduše ono. Občas uvažujeme o změně. Chceme ji ale skutečně? Podle toho, jak o svých tématech mluvíme, lze celkem dobře vyhodnotit, jak vážně to se změnou myslíme. Inspirací je v tomto článku cyklus změny používaný v komunikačním přístupu zvaném motivační rozhovory.
Jan Soukup ve své knize Motivační rozhovory v praxi popisuje tzv. Řeč změny a tzv. Řeč statusu quo. Zkuste schválně na níže uvedených příkladech odhadnout, ve kterém případě je člověk více připravený změnu provést.
V tvrzeních 1 a 3 se objevuje Řeč změny. Ta často obsahuje uvědomění dopadů našeho současného chování, vnímání pozitivních dopadů případné změny, vyjádření naděje a víry v naše schopnosti změnu uskutečnit. Naopak tvrzení 2 a 4 obsahují Řeč statusu quo. V rámci té sice vyjadřujeme nespokojenost se současným stavem, ale zároveň své chování zlehčujeme, obhajujeme a přicházíme s důvody, proč změna není možná.
Když máme to štěstí a všimneme si, že se v konverzaci vyjadřujeme typem řeči statusu quo, měli bychom si najít čas na sebereflexi a prozkoumat hlouběji vnitřní rozpor, který jsme objevili. Existuje mnoho přístupů, které nám mohou pomoci tento proces lépe pochopit a zvládnout. Pro naše účely se inspirujeme přístupy motivačních rozhovorů a SFBT – Terapie zaměřená na řešení.
Kroky k uskutečnění změny:
Uvědomění si důvodů:
Identifikujte, proč se vyhýbáte změně. Jsou to obavy, nejistoty nebo pohodlí? V SFBT je důležité zaměřit se na výjimky, tedy na situace, kdy problém nebyl tak výrazný. Pomůže vám to uvědomit si, že změna je možná.
Pozitivní vizualizace:
Představte si, jak by vypadal váš život po úspěšné změně. Jak byste se cítili? Co byste získali? V motivačních rozhovorech se často používá technika evokace, která pomáhá odhalit jejich vnitřní motivaci a důvody pro změnu. Vizualizace cílového stavu lze zároveň pomocí meditace nebo relaxační hypnózy.
Malé kroky:
Začněte s malými, postupnými kroky. Změna nemusí být dramatická, ale postupná a udržitelná. Ideální je klást důraz na stanovení malých, dosažitelných cílů, které vedou k postupnému zlepšení. Pokud si stanovíme moc velký cíl, může nás to paralyzovat nebo kvůli jeho nedosažení ztratíme motivaci dál pokračovat.
Podpora:
Najděte si podporu ve svém okolí. Může to být přítel, kouč nebo terapeut, který vás bude motivovat a pomáhat vám na cestě ke změně. V motivačních rozhovorech je důležité budovat partnerský vztah založený na empatii a podpoře.
Reflexe:
Pravidelně si udělejte čas na zhodnocení svého pokroku. Co funguje? Co byste mohli dělat jinak? Reflexe je důležitou součástí procesu, která pomáhá si uvědomit své úspěchy, ale i případné neúspěchy a učit se z nich.
Chceme-li skutečně změnu, musíme být ochotni čelit diskomfortu, který s sebou přináší. A většinou platí, že čím větší změna, tím větší diskomfort. Výše uvedené postupy jsou užitečné pro uvědomění, zda jsme na změnu připraveni nebo ne. Zároveň mohou být užitečné pro její uskutečnění a udržitelnost.
Změna je možná, pokud si uvědomíme své skutečné potřeby a najdeme odvahu učinit první krok. Pokud budeme pracovat na změně postupně a s podporou, můžeme dosáhnout pozitivních a trvalých výsledků.
